Narozen 3. dubna v jihočeské Soběslavi, lásku k hudbě získal od svých rodičů a základy hudebního vzdělání u prof. Josefa Petra a prof. Emanuela Rataje v rodném městě. Rozhodující vliv na formování jeho vztahu k hudbě a skladatelskou práci měli později skladatelé Karel Hába a Zdeněk Hůla a významný český muzikolog dr. Eduard Herzog, jejichž byl soukromým žákem. V letech 1952 – 1955 studoval Laburda hudbu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a poté na tehdejší pražské Vysoké škole pedagogické (1956 – 1960). V roce 1970 získal titul doktora filozofie (disertační práce "Symfonie D. D. Šostakoviče"). Své hudebně teoretické znalosti prokázal dále v práci "Didaktické problémy moderních učebnic harmonie", jíž v roce 1973 ukončil vědeckou aspiranturu (její závěrečná obhajoba mu komunistickým režimem nebyla nikdy povolena) a která se stala základem jeho třídílné vysokoškolské učebnice "Diatonická harmonie". Jiří Laburda působil nejprve 6 let na pedagogických školách v Jablonci n. N. a v Chebu a posléze přešel na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde vyučoval hudebně teoretickým předmětům celkem 38 let. Od roku 1999 vyučuje na Pražské konzervatoři.

Ve svých skladatelských začátcích vycházel Laburda hlavně z tvorby sborové, která dosud zaujímá v jeho díle stěžejní místo. Jeho kompoziční práce se opírá o tradiční vyjadřovací prostředky a stylově navazuje zejména na neoklasicismus. Z novodobých skladatelských technik jsou mu nejbližší aleatorika a dodekafonie. Výsledkem jeho tvůrčí činnosti je dnes již početné dílo, z nějž přes 170 skladeb vyšlo tiskem – v převážné většině v zahraničí. Laburdovy skladby jsou vždy srozumitelné a nalézají ohlas v nejširších vrstvách. Autor udržuje stálý kontakt i s amatérskými muzikanty a pěveckými sbory, pro které píše hudbu jim dostupnou. Zvýšenou pozornost věnuje i dětem. Ze skladeb technicky náročných připomínáme např. virtuózní 1. a 2. Partitu pro sólové housle, početné sonáty (8 klavírních, 4 varhanní, 2 akordeonové, 2 trombónové, hobojovou, klarinetovou, trubkovou, tubovou) koncerty (2 violoncellové, klavírní, varhanní, akordeonový, fagotový, trubkový, trombónový), Dvojkoncert pro housle, violoncello a smyčce, 9 mší, kantáty, 3 symfonie, 4 smyčcové kvartety, 3 žesťové kvintety, 2 saxofonové kvartety, 4 Sonaty da chiesa a mnoho dalších komorních skladeb.

O úspěších Laburdovy tvorby svědčí i četná ocenění jeho skladeb v soutěžích nejen domácích, ale i mezinárodních, např. v Jubilejní soutěži Československého rozhlasu v Praze získal cenu jeho Koncert pro klavír a orchestr (1971), v Jubilejní soutěži Slovenského hudobného fondu v Bratislavě získala 1. Cenu jeho Burlesca pro lesní roh a orchestr (1961), patří sem i řada cen v někdejších národních soutěžích Festivalů vokálního umění v Jihlavě. V mezinárodních soutěžích získala ve španělském Alicante jeho Missa glagolitica pro sóla, sbor, varhany, žesťové a bicí nástroje Cenu Oscara Esply pro rok 1966; kantáta Metamorphoses pro 5 sólistů, recitátora, sbor a orchestr získala v německém Hannoveru Cenu Otto Spreckelsena pro rok 1968; v roce 1974 získalo v Paříži jeho Preludium pro sólový akordeon Cenu SACEM-UPAC; cyklus smíšených sborů Zelený majerán byl v roce 1986 v italském Trentu oceněn dokonce dvěma cenami: l. cenou v soutěži a cenou Premio Cittá di Trento za nejlepší zahraniční skladbu v soutěži. Patří sem i ceny z již mezinárodních soutěž, pořádaných v rámci Festivalů sborového umění v Jihlavě (1987, 1994 a 1996).

Co si můžete přečíst dál?

Sjezd Unie českých pěveckých sborů
článek v rubrice (-ucps-)

Severáček dvakrát zvítězil v Bratislavě
článek v rubrice (Silvie Pálková)

Gratulační koncert k životnímu jubileu hudebního skladatele Jana Málka
článek v rubrice (-rolnicka-)

Jarní pěvecké pozdravy z Tábora
článek v rubrice (Zdeněk Chuda)

Skladatelská soutěž Stonavská Barborka
článek v rubrice (Josef Melnar)

Taneční a hudební festival "Vítej, Chorvatsko, v EU"
článek v rubrice (Attila Kovts (přeložil Alexandr Gábor))