Antonín Dvořák

8. září 1841 (Nelahozeves) – 1. května 1904 (Praha)

Antonín Dvořák se narodil 8. září 1841 v Nelahozevsi jako syn řezníka. Vyrůstal však v hudebním prostředí, neboť jeho otec byl zároveň náruživým citeristou. Také jeho strýcové byli dobrými lidovými muzikanty. Strýc Jan hrál velmi dobře na housle a strýc Josef, nadaný výborným hudebním sluchem, ovládal kromě houslí i trubku. Od útlého věku byl tedy hudební talent malého Antona, jak mu v rodině říkali, rozvíjen. Přesto ale rodiče předpokládali, že Antonín převezme živnost, a otec jej proto chtěl dát učit řezničině. V listopadu roku 1856 Antonín obdržel výuční list, ale v září roku 1957 je již v Praze, coby student pražské varhanické školy, jak se tehdy říkalo pražskému Ústavu pro církevní hudbu. Dvouleté studium Dvořák ukončil s hodnocením „výborný, ale spíše praktický talent; praktické vědomosti zdají se býti vší jeho snahou, v teorii je slabší“. Kromě studia na varhanické škole docházel současně do německé pokračovací školy v Panny Marie Sněžné (při františkánském klášteře) a navíc se i aktivně zúčastňoval pražského hudebního života. Stal se členem orchestru Cecilské jednoty a jako jeden z jejích violistů se zúčastňoval nejen všech vlastních koncertů Jednoty, ale i ostatních koncertů, při kterých tento orchestr působil.

Po ukončení studia se chtěl navrátit domů, ale nemohl tam zůstat. Otcova živnost upadala a bylo na čase, aby se o sebe Antonín postaral sám. Vrátil se tedy do Prahy, kde přijal místo violisty v oblíbené pražské kapele Karla Komzáka, která se později stala základem orchestru Prozatímního divadla. Kromě práce orchestrálního violisty živily ho i hodiny klavírní hry. Hře na klavír vyučoval i Josefinu Čermákovou (nar. 17. 1. 1849), tehdy šestnáctiletou novicku Prozatímního divadla, sestru jeho budoucí choti Anny. Navzdory tomu, že se o něm v rodině říkalo, že „Anton se ženských bojí“, Dvořák se do Josefiny zamiloval. Láska však nebyla opětovaná a Dvořák vložil svůj žal do osmnácti písní s klavírním doprovodem na text Gustava Pflegera-Moravského. Cyklus nazval „Cypřiše“ a později některé písně z něj ještě upravil pro smyčcový kvartet pod názvem „Večerní písně pro smyčcový kvartet“. Kromě Cypřišů vznikly v této době i první dvě symfonie, první verze opery Král a uhlíř a další skladby.

Teprve Hymnus (na text básně Dědicové Bílé hory Vítězslava Hálka) znamenal však ve Dvořákově tvůrčím životě jistý zlom. Ihned pro dopsání jej Ludevít Procházka označil v Hudebních listech za „skladbu velkolepě zosnovanou a plnou hlubokého důmyslu a vzletu“, kterou prý Dvořák psal „krví svého srdce“. Provedení v březnu 1873 se ujal autorův přítel, Karel Bendl, sbormistr pražského Hlaholu – do té doby mužského sboru, jež se tehdy poprvé, byť zatím jen přechodně, představil jako sbor smíšený. Koncertu v Novoměstském divadle se účastnilo 300 pěvců a orchestry obou zemských divadel, německého i českého. O půl roku později se Dvořák oženil s dcerou pražského zlatníka Annou Čermákovou. V druhém Dvořákově tvůrčím období vznikla i druhá verze opery Král a uhlíř a symfonie Es dur a d moll.

Ve třetím tvůrčím období se Dvořák obrací ke svému nitru. Kromě řady komorních děl vzniká především rozsáhlé oratorium Stabat mater, komponované v čase bolesti nad ztrátou dvou dětí. Dvořák za pomoci Johanessa Brahmse získává státní stipendium, hraje na varhany v pražských kostelích, dává hodiny klavíru a neúnavně komponuje. Z tohoto období pochází i jednoaktovka Tvrdé palice a tragická opera Vanda. Příznivý obrat nastal roku 1878, kdy na Brahmsovo doporučení vyšly u berlínského nakladatele Simrocka Moravské dvojzpěvy a první řada Slovanských tanců.

Dvořákovo čtvrté tvůrčí období bývá nazýváno slovanským. Základem jeho tvorby zde je česká, moravská i ruská lidová píseň a rytmické prvky i ráz lidových tanců. Kromě Slovanských tanců vznikají tři Slovanské rapsodie, symfonie D dur, orchestrální Polonéza a s komorních děl např. smyčcový kvartet D dur, v němž Dvořák cituje slovanskou hymnu Hej, Slované! V dalším tvůrčím období vznikají pak Legendy, předehra Husitská, kantáty Svatební košile a Svatá Ludmila.

Úspěch Moravských dvojzpěvů, Slovanských tanců a zejména Stabat mater otevřel Dvořákovi cestu do Anglie. Při jeho prvním z devíti anglických zájezdů jej na londýnském nádraží uvítal sám slavný anglický nakladatel Alfred Henry Littleton. V červnu 1891, při svém pátém zájezdu do Anglie, převzal Dvořák čestný doktorát cambridgské univerzity.

Šesté tvůrčí období zahajuje druhá řada Slovanských tanců, které brzy následují symfonie G dur, předehry V přírodě, Karneval a Othello, opera Jakobín, Requiem a Te Deum. V roce 1890 byl zvolen řádným členem České akademie věd a umění a v roce 1891 kromě čestného doktorátu z Cambridge převzal i čestný doktorát filosofie na české univerzitě v Praze. Zároveň se stal profesorem skladby, instrumentace a nauky o formách na pražské konzervatoři. Mezi jeho žáky byli i Josef Suk a Vítězslav Novák.

V roce 1892 přišla nabídka místa ředitele Národní konzervatoře hudby v New Yorku. Po jistém váhání Dvořák přijal. Tím začíná jeho předposlední, tzv. americké tvůrčí období. V této době se v jeho tvorbě objevuje vliv melodických a rytmických zvláštností hudby amerických černochů i Indiánů. Americe bylo již určeno i ještě v Praze vzniklé Te Deum, které následovala kantáta Americký prapor. Nejznámějším dílem tohoto období je ovšem jeho devátá symfonie e moll s podtitulem „Z nového světa“. Kromě toho vznikl i violoncellový koncert, Americký kvartet F dur, suita A dur, Biblické písně a Humoresky.

Po definitivním návratu z USA se Dvořák vrátil na místo profesora pražské konzervatoře. V této době vznikají symfonické básně inspirované K. J. Erbenem. Jsou to Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat a Holoubek. Dvořák posléze píše i své poslední opery: Čerta a Káču, Rusalku a Armidu. Po smrti Brahmse se stává členem poroty pro státní ceny a spolu s Jaroslavem Vrchlickým je jmenován členem panské sněmovny ve Vídni. Po Bennewitzově odchodu nastupuje na místo uměleckého ředitele pražské konzervatoře. Zemřel 1. května 1904 v Praze, raněn mozkovou mrtvicí.

Sborová tvorba

Mše

Mše B dur (B: 2)

komponováno: mezi 1857–1859

nezvěstná

Mše f moll (B: 806)

komponováno: před r. 1869

nezvěstná, skutečná existence nejistá

Mše D dur, op. 86 (tzv. „Lužanská“)

verse I.: pro sóla (S,A,T,B), smíšený sbor a varhany (B: 153)

komponováno: 26. března–17. června 1887

první provedení při konsekraci zámecké kaple v Lužanech (Plzeňský Hlahol, sborm. J. Vieweg, sóla: Zdeňka Hlávková, Anna Dvořáková, R. Huml, O. Schwenda, varhany: Josef Klička, dir. A. Dvořák)

verse II.: pro sóla (S,A,T,B), smíšený sbor a orchestr (B: 175)

komponováno: 24. března–15. června 1892

části:
  1. Kyrie
  2. Gloria
  3. Credo
  4. Sanctus
  5. Benedictus
  6. Agnus Dei

dedikace "Panu Jos. Hlávkovi, presidentu České akademie ... v Praze"

Requiem, op. 89 (B: 165)

pro sóla, sbor a orchestr

části:
   1. Requiem aeternam (sóla, sbor)
   2. Requiem aeternam (S sólo, sbor)
   3. Dies irae (sbor)
   4. Tuba mirum (sóla, sbor)
   5. Quid sum miser (sóla, sbor)
   6. Recordare (sólový kvartet)
   7. Confutatis maledictis (sbor)
   8. Lacrimosa (sóla, sbor)
   9. Offertorium (sóla, sbor)
  10. Hostias et preces (sóla, sbor)
  11. Sanctus (sóla, sbor)
  12. Pie Jesu (sóla, sbor)
  13. Agnus Dei (sóla, sbor)

komponováno: 1. ledna–31. října 1890

premiéra: 9. října 1891, Birmingham, dir. Antonín Dvořák

poznámka na skice skladby: "Toto Requiem jsem psal pro festival v Birminghamu v Anglii a sám osobně řídil dne [—] října 1891"

Kantáty

Hymnus, op. 30

z básně "Dědicové Bílé hory"

kantáta pro smíšený sbor a orchestr

text: Vítězslav Hálek

versio I.: (B: 27)

komponováno: ?–3. červen 1872

premiéra: 9. března 1873, Praha, Hlahol pražský, Karel Bendl

dedikace: "Vítězslavu Hálkovi"

versio II.: (B: 102)

komponováno: ? 8.–15. ledna 1880

premiéra: 14. března 1880, Praha, Hlahol pražský, orchestr "Filharmonie", Karel Knittl

versio III.: (B: 102)

komponováno: –3. května 1884

premiéra: ? 13. května 1885, Londýn, Geaussent's Choir, Karel Knittl

Stabat mater, op. 58 (B: 71)

kantáta pro sóla, sbor a orchestr

části:
   1. Quartetto et solo (Stabat mater dolorosa)
   2. Quartetto (Quis est homo)
   3. Coro (Eja mater)
   4. Basso solo e coro (Fac, ut ardeat cor meum)
   5. Coro (Tui nati vulnerati)
   6. Tenore solo e coro (Fac me vere tecum flere)
   7. Coro (Virgo virginam)
   8. Duo (Fac, ut portem Christi mortem)
   9. Alto solo (In flammatus et accensus)
  10. Quartetto e coro (Quando corpus)

text: Jacopone da Todi

komponováno: 19. února–7. května 1876 (skica), říjen–13. listopadu 1877 (autograf)

premiéra: 23. prosince 1880, Praha, dir. Adolf Čech

dedikace: "Der Prager Tonkünstler Societät"

Svatební košile, op. 69 (B: 135)

balada pro sóla, sbor a orchestr

text: Karel Jaromír Erben

komponováno: 26. května–27. listopadu 1884

premiéra: 28. března 1885, Plzeň, dir. Antonín Dvořák

poznámka na autografu partitury: "Psáno pro slavnost hudební na rok 1885 v Birminghamu"

Žalm 149, op. 79

text: Bible Kralická

versio I.: kantáta pro mužský sbor a orchestr (B: 91)

komponováno: 13. ledna–24. února 1879

premiéra: 16. března 1879, Praha, Pražský Hlahol, dir. Karel Knittl

dedikace: "Slavnému zpěváckému spolku Hlaholu v Praze"

versio II.: kantáta pro smíšený sbor a orchestr (B: 154)

komponováno: ? červenec 1887

premiéra: ? 7. června 1891, Praha, Pražský Hlahol, dir. Josef Klička

Americký prapor, op. 102 (B: 177)

(The American Flag) kantáta pro sóla, smíšený sbor a orchestr (4 části)

text: Joseph Rodman Drake

komponováno: 3. srpna 1892–8. ledna 1893

premiéra: 4. května 1895, New York, dir. Frank G. Dossert

Te Deum, op. 103 (B: 176)

pro sóla (S, B), smíšený sbor a orchestr

části:
   1. Te deum laudamus
   2. Tu rex gloriae
   3. Aeterna fac cum sanctis
   4. Dignare, Domine

komponováno: 25. června–28. července 1892

premiéra 21. října 1892, New York, dir. Antonín Dvořák

dedikace: "k uctění památky Kolumbovi"

Oratoria

Svatá Ludmila, op. 71 (B: 144)

oratorium pro sóla, sbor a orchestr

text: Jaroslav Vrchlický

komponováno: 17. září 1885–30. května 1886

premiéra: 15. října 1886, Leeds, dir. Antonín Dvořák

dedikace: "pěvecko-hudebnímu spolku Žerotín v Olomúci"

pro scénické provedení přikomponovány recitativy 17. 8. 1901 (spolupráce s Václavem Judou Novotným) (B: 205)

Smíšené sbory

Hymna českého rolnictva, op. 28 (B: 143)

pro smíšený sbor a klavír čtyřručně (orchestr)

text: Karel Pippich

komponováno 13. srpna 1885

premiéra: 14. března 1886, Plzeň, dir. M. V. Slezák

Čtyři sbory pro smíšené hlasy, op. 29 (B: 59)

Části:
  1. Místo klekání
  2. Ukolébavka
  3. Nepovím
  4. Opuštěný

text: Adolf Heyduk (1, 2) a moravská lidová poezie (3, 4)

komponováno: 1876

dedikace: "zpěváckému spolku v Turnově"

V přírodě, op. 63 (B: 126)

cyklus smíšených sborů

Části:
  1. Napadly písně
  2. Večerní les
  3. Žitné pole
  4. Vyběhla bříza běličká
  5. Dnes do skoku a do písničky

text: Vítězslav Hálek

komponováno: 24.–27. ledna 1882

Slavnostní zpěv, op. 113 (B: 202)

pro smíšený sbor a orchestr

text: Jaroslav Vrchlický

komponováno: 1900

dedikace: "K poctě 70. narozenin dr. Josefa Tragyho"

Mužské sbory

Sborové písně pro mužské hlasy (B: 66)

Části:
  1. Převozníček
  2. Milenka travička
  3. Huslař

text: Adolf Heyduk (3) a moravská lidová poezie (1, 2)

komponováno 12.–16. ledna 1877

Kytice z českých národních písní (B: 72)

pro mužský sbor

Části:
  1. Zavedený ovčák
  2. Úmysl milenčin
  3. Kalina
  4. Český Diogenes

komponováno: 1877

Píseň Čecha (B: 73)

pro mužský sbor

text: F. J. Kamenický

asi 1877

nedokončeno

Pět sborů pro mužské hlasy (B: 87)

na texty litevských národních písní, op. 27

pro mužský sbor

Části:
  1. Pomluva
  2. Pomořané
  3. Přípověď lásky
  4. Ztracená ovečka
  5. Hostina

přel. František Ladislav Čelakovský

komponováno: 1878

dedikace: "Slavnému Slovanskému zpěváckému spolku ve Vídni"

Z Kytice národních písní slovanských, op. 43 (B: 76)

(3) pro mužský sbor a klavír

Části:
  1. Žal
  2. Divná voda
  3. Děvče v háji

21. prosince 1877–6. ledna 1878

autor 4ruční úpravy: Dr. J. Zubatý (cca 1879)

Ženské sbory

Moravské dvojzpěvy (B: 107)

verze pro ženské kvarteto

Části:
  Letěl holúbek
  Zelenaj se
  Šlo děvče na trávu
  Veleť, vtáčku
  Dyby byla kosa nabróšená

lidové texty

komponováno: 1880

Literatura a prameny

(výběr) Josef Bachtík, Antonín Dvořák v: Gracian Černušák, Bohumír Štědroň, Zdenko Nováček (red.), Československý hudební slovník osob a institucí, sv. 1., Praha 1963, str. 276–284
Jarmil Burghauser, Antonín Dvořák. Thematický katalog, bibliografie, přehled života a díla, Praha 1960)
Jitka Slavíková, Dvořák a Anglie, Praha a Litomyšl 1994
Otakar Šourek, Život a dílo Antonína Dvořáka, Praha 1954

Související články

redakce, 1. ledna 2005

... Antonín Dvořák se narodil 8. září 1841 v Nelahozevsi jako syn řezníka. Vyrůstal však v hudebním prostředí, neboť...


O nás | Kontakty | RSS | Inzerce | Podmínky užívání
Publikování nebo šíření obsahu bez předchozího souhlasu je zakázáno. © Unie českých pěveckých sborů, 2007